Hidradenitida

zánět potních žláz

Onemocnění hidradenitidou, většinou označuje jako hnisavá hidradenitida, představuje zánět tzv. apokrinních žláz (apokrinní žlázy patří mezi potní žlázy, které jsou v lidském organizmu lokalizovány v kůži a které produkují pot, u člověka existují dva druhy potních žláz, jednak takzvané apokrinní = pachové, které jsou lokalizovány v podpaží, ušních kanálcích, v okolí pohlavních orgánů a prsních bradavek a dále takzvané ekkrinní = pravé potní žlázy, které se vyskytují na lidském těle v hojnější míře, je jich asi 2-3 miliony). Klinicky se onemocnění hnisavou hidradenitidou projeví zánětem apokrinních žláz s výslednou obturací (tedy ucpáním) a rupturou (tedy prasknutím) vývodů těchto žláz a bolestivým lokálním zánětem v okolí postižených žláz. 

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Onemocnění hnisavou hidradenitidou může samozřejmě postihnout každého jedince, ovšem někteří lidé jsou ke vzniku tohoto onemocnění vnímavější více než ostatní, prozatím bohužel z neznámých příčin. Vzniku hidradenitidy může napomáhat používání nejrůznějších kosmetických prostředků proti pocení, ale i vliv jiných dráždících přípravků.

Chorobopis

Charakteristický klinický obraz onemocnění hnisavou hidradenitidou u pacienta je představován typickou bolestivostí, fluktuací (jako fluktuace se označuje při fyzikálním vyšetření charakteristický jev, který je příznakem nahromadění tekutiny v ohraničeném útvaru), provalením se obsahu a tvorbou píštělových sinů (tedy dutin). V chronických případech (tedy při dlouhodobě trvajícím onemocnění) může splývání zánětlivých uzlíků vytvořit hmatné strunovité pruhy v podpaždí. Místa postižených apokriních žláz se v naprosté většině případů objevují v  axile (tj. v podpažní jamce) nebo v třísle, ale mohou se vyvinout i okolo prsních bradavek nebo anu (tedy kolem řitního otvoru). Místa postižená hidradenitidou se mohou zaměnit s furunkly (tak se označují akutní, citlivé zánětlivé uzlíky v okolí vlasových folikulů – tedy váčků, které jsou vyvolávány stafylokokovou infekcí). Ale na rozdíl od furunklů mají ložiska postižení hnisavou hidradenitidou tendenci déle setrvávat a diagnostikují se primárně na základě lokalizace a typického klinického průběhu. Postižení jedince hnisavou hidradenitidou se může dále rozšiřovat i mimo charakteristické lokality na těle, a sice na další oblasti kůže a toto onemocnění může způsobit ve svém důsledku i prácezneschopnění pacienta. V případě těžkého postižení jedince v oblasti pubické a genitální (tedy v oblasti ohanbí, zevních pohlavních orgánů a třísel) může být dokonce obtížná pro pacienta i samotná chůze.

Rozpoznání / vyšetření

Stanovení správné diagnózy postižení pacienta onemocněním hidradenitidou je založeno na pečlivém klinickém fyzikálním vyšetření postiženého jedince a pátrání po projevech typických klinických nálezů (jak jsou výše uvedeny).

Léčba

Citliví pacienti k postižení onemocněním hnisavou hidradenitidou se musejí především vyhýbat prostředkům proti pocení a jiným dráždícím přípravkům. Začínající jednoduché nekomplikované případy léčíme klidem, aplikováním teplých vlhkých obkladů na postižená místa a protrahovaným (tedy dlouhodobějším) podáváním antibiotik celkově. Použití hormonálního léku ze skupiny glukokortikoidů lokálně, tedy jeho přímým injekčním vpravením do ložiska postižených apokrinních potních žláz, může být účinné pouze při léčbě jednoho izolovaného ložiska postižení. V některých případech onemocnění hnisavou hidradenitidou, jestliže chorobné ložisko přetrvává, může být nezbytná chirurgická excize (tedy radikální operační vyříznutí celého  ložiska postižených apokrinních žláz) a následná plastická úprava postižené oblasti. U některých pacientů mívá úspěch podání léku izotretinoinu ústy, je ovšem zapotřebí podávat spíše vyšší dávky tohoto léku (podává se dávka zpravidla až 2 miligramy na jeden kilogram tělesné váhy pacienta denně) a možné recidivy (tedy opakování choroby) jsou mnohem častější než například při postižení akné. Účinné může být rovněž i podávání léku etretinátu v dávkách o něco nižších než u léku izotretinoinu. Tyto látky se musejí ale podávat velmi opatrně a pouze pod lékařskou kontrolou a až po pečlivém seznámením se s jejich vedlejšími nežádoucími účinky (pozor na teratogenní působení těchto preparátů – tj., že mohou způsobit narušení vývoje orgánu nebo poruchu jeho funkce v průběhu embryonálního nebo fetálního vývoje lidského plodu).

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události