Hashimotova nemoc

Hašimotova nemoc, Chronická tyreoiditida

Hashimotova nemoc (také se používají názvy Hashimotova tyreoiditida, Hashimotova struma, autoimunitní tyroiditida nebo chronická lymfocytární tyroiditida) je chronický zánět štítné žlázy (tedy dlouhodobě probíhající zánět) s lymfocytární infiltrací žlázy (tedy s průnikem lymfocytů – tj. speciálního druhu bílých krvinek do tkáně štítné žlázy). Hashimotova nemoc je považována za nejčastější příčinu primární hypotyreózy (tedy snížené funkce štítné žlázy).

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Všeobecně je Hashimotova nemoc považována za autoimunitně podmíněnou (tedy na vzniku choroby se podílí reakce obranyschopnosti organizmu nemocného proti vlastnímu tělu). Výskyt tohoto onemocnění je častější u žen než u mužů (udává se poměr 8:1). Nejčastěji se Hashimotova nemoc projevuje ve věku mezi 30 a 50 rokem života. Rodinný výskyt poruch štítné žlázy a vyšší výskyt Hashimotovy nemoci je u nemocných majících v jejich genetické výbavě chromozomální poruchy (jako jsou například syndromy Turnerův, Downův a Klinefelterův).

Chorobopis

Pacienti trpící Hashimotovou nemocí si v naprosté většině případů stěžují na zvětšení štítné žlázy, které je nijak nebolí, a udávají, že mají pocit plnosti v hrdle. Často také zjišťujeme u pacientů s Hashimotovou nemocí přítomnost jiných autoimunitních chorob (tedy nemocí na jejichž vzniku se podílí nevhodná reakce imunitního systému proti vlastnímu tělu nemocného), jako jsou například perniciózní anémie, revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes nebo Sjögrenův syndrom (podrobněji o těchto onemocněních viz příslušné kapitoly).

Běžně se rovněž onemocnění Hashimotovou nemocí vyskytuje u pacientů společně s jinými endokrinními poruchami (tedy s poruchami postihujícími žlázy s vnitřní sekrecí hormonů), jako například s Addisonovou chorobou (jedná se o nedostatečnost funkce ledvin), hypoparatyreózou (tj. sníženou funkcí štítné žlázy) a s onemocněním diabetes mellitus (tedy s cukrovkou). Tyto všechny uvedené poruchy mohou být autoimunitní povahy, a tento společný výskyt chorob u jednoho pacienta se nazývá tzv. Schmidtův syndrom. Rovněž se u pacientů s Hashimotovou nemocí vyskytují častěji než v běžné populaci nádory štítné žlázy, obzvláště papilární karcinom štítné žlázy a nebo lymfom štítné žlázy (podrobněji viz v kapitole Mnohočetná endokrinní neoplazie typu II).

Rozpoznání/vyšetření

Rozpoznání diagnózy onemocnění pacienta Hashimotovou nemocí je založeno na pečlivém fyzikálním vyšetření pacienta lékařem, při kterém se na přední straně krku nalezne pohmatově necitlivá struma (tedy zvětšená štítná žláza), která má hladký povrch, skládá se z jednotlivých uzlů a je pevnější a pružnější konzistence než normální štítná žláza. Až 20 procent pacientů trpících Hashimotovou nemocí má již při prvním vyšetření laboratorně prokazatelnou hypotyreózu (tedy sníženou funkci štítné žlázy). Laboratorními nálezy v krevním séru pacienta v časném stadiu nemoci jsou normální hodnoty T4 (tj. celkového sérového tyroxinu, tedy aktivního hormonu štítné žlázy) a současně vysoké hladiny antimikrosomových protilátek proti štítné žláze. Podobně je v časném stadiu Hashimotovy nemoci u nemocného v krevním séru zvýšena také akumulace RAI (tedy hromadění radioaktivně značeného jódu) ve štítné žláze, protože je porušena organifikace (jako organifikace se označuje proces, při kterém se anorganické látky zabudovávají do organických sloučenin, tedy zde hromadění jodu probíhající ve štítné žláze) a štítná žláza zároveň pokračuje ve vychytávání jódu.

V pozdějších stadiích nemoci se u pacienta rozvíjí hypotyreóza (tedy snížená funkce štítné žlázy, tj. snížená produkce hormonů ze štítné žlázy) se snížením sérové hladiny T4 (tj. celkového sérového tyroxinu, tedy aktivního hormonu štítné žlázy) a akumulace RAI (tedy hromadění radioaktivně značeného jódu) ve štítné žláze. Přítomnost protilátek v krevním séru nemocného v tomto stadiu Hashimotovy nemoci obvykle již není prokazatelná.

Léčba

Léčení pacienta trpícího Hashimotovou nemocí vyžaduje celoživotní nahrazování nedostatečného množství hormonů štítné žlázy v organizmu, a to k úpravě tohoto nedostatku a k prevenci hypotyreózy (tedy k předcházení možným klinickým projevům snížené funkce štítné žlázy). Průměrná dávka k substituci hormonů štítné žlázy u pacienta s Hashimotovou nemocí je 100 až 150 mikrogramů na 24 hodin léku L – tyroxinu podávaného v tabletách ústy po celý život nemocného.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události