Eklampsie

božec

U těhotných žen se v průběhu období mezi 20. týdnem těhotenství a prvním týdnem po porodu mohou projevit klinické obtíže, které se souborně označují názvem preeklampsie a eklampsie. Preeklampsie zahrnuje následující příznaky, jako jsou rozvoj hypertenze ( tj. vysokého krevního tlaku ), proteinurie ( tj. ztráty bílkovin močí ) a otoky. Názvem eklampsie se pak označuje kóma ( což znamená těžký stav bezvědomí, při kterém postižený nereaguje na oslovení ani na bolestivé podněty ) a/nebo záchvaty křečí, to vše vznikající bez jiné vyvolávající příčiny.

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

Příčina vzniku preeklampsie i eklampsie není bohužel do současnosti známa. Preeklampsie se rozvíjí u 5% těhotných žen, ve většině případů u primigravid ( tedy u žen poprvé těhotných ) s údajem z předchorobí o již prodělaných atakách hypertenze nebo o prodělaných cévních onemocněních. Pro ženy, u nichž se preeklampsie nijak neléčí, je charakteristické, že zůstává po různě dlouhou dobu relativně skryta, a náhle přechází v eklampsii. Eklampsie se rozvíjí u jedné ze 200 těhotných žen trpících preeklampsií, a jestliže není adekvátně léčena, mívá většinou smrtelné následky. Nejzávažnější komplikací preeklampsie je předčasné odloučení placenty ( to vyvolává masivní krvácení ve třetím trimestru těhotenství ), které je evidentně způsobeno cévním onemocněním. U vysoce rizikových pacientek byly preventivně podávány nízké dávky léku kyseliny acetylosalicylové. Údaje, které se týkají výsledků uvedených klinických studií, se však velmi různí, a tak by tato preventivní léčba měla být považována pouze za experimentální.

Chorobopis

U každé těhotné ženy v období mezi 20. týdnem těhotenství a prvním týdnem po porodu s naměřeným krevním tlakem 140/90 milimetrů Hg a s nálezem otoků v obličeji nebo na rukou, s proteinurií ( nebo s albuminurií nad 1 ) nebo při zvýšení systolického tlaku o 30 milimetrů Hg nebo diastolického tlaku o 15 milimetrů Hg ( a to dokonce i v případech, jestliže krevní tlak pacientky nepřesahuje 140/90 ) musíme tento stav hodnotit jako preeklampsii. Stav lehké preeklampsie se klinicky projevuje hraniční hypertenzí, také otoky, které nereagují na léčení, nebo albuminurií ( tedy ztrátou albuminu močí ). Za těžký stav preeklampsie považujeme stav, jestliže má pacientka krevní tlak 150/110 nebo vyšší, objevují se u ní výrazné otoky různých částí těla nebo albuminurie.

Rozpoznání / vyšetření

Pro stanovení diagnózy je důležité podrobné lékařské fyzikální vyšetření pacientky s eventuálním průkazem výše uvedených manifestních klinických příznaků ( tedy hypertenze, proteinurie, albuminurie, otoky, kóma a záchvaty křečí ). Ve všech případech podezření na stavy preeklampsie nebo eklampsie by mělo být u těhotných žen provedeno kompletní laboratorní vyšetření ( tedy kompletní vyšetření krevního obrazu, moči a močového sedimentu, vyšetření hladiny iontů a také kyseliny močové v krevním séru, a dále vyšetření krevní srážlivosti – konkrétně protrombinového času a parciálního tromboplastinového času ). Měli bychom rovněž stanovit hladiny urey a kreatininu v krevním séru pacientky, abychom vyloučili případné ledvinové onemocnění mající podobné klinické příznaky.

Léčba

Léčení těhotných žen ve stavech preeklampsie a eklampsie se zaměřuje především na záchranu života a zdraví matky. Plod ve většině případů také přežije. Pacientku s lehkou preeklampsií můžeme v některých případech léčit pouze ambulantně. Není tedy zpravidla nutné přijetí nemocné do nemocnice. Ona ale musí doma dodržovat relativní klid a pacientce jsou doporučeny návštěvy u lékaře ob den. Jestliže se ovšem její stav rychle nezlepšuje, měla by být ihned přijata do nemocnice a v léčbě se poté pokračuje za hospitalizace. Porod je primární léčbou preeklampsie i eklampsie. Neexistují žádné údaje, které by potvrzovaly, že oddálení porodu zvyšuje naději na přežití novorozence, ovšem s výjimkou těch pacientek trpících lehkou preeklampsií, které ihned pozitivně odpovídají na započatou léčbu. Proto bychom u každé nemocné s preeklampsií, která neodpovídá na léčbu nebo jestliže se jedná o závažnější stav než je lehká preeklampsie, měli stabilizovat stav pacientky a ihned ukončit těhotenství. Diuretika ( tedy léky způsobující odvodnění organizmu ) nemají v léčení preeklampsie žádné místo, poněvadž ještě prohlubují již existující elektrolytovou nerovnováhu a snižují jak krevní průtok ledvinami, tak také krevní průtok dělohou a placentou. Dieta s nízkým obsahem soli rovněž nemá žádný význam. Těhotná pacientka s preeklampsií nebo eklampsií potřebuje normální příjem soli a zvýšený příjem vody. Je třeba poučit pacientku, aby si lehala na levý bok. V této poloze se totiž rychle zvýší tvorba moči a sníží intravaskulární dehydratace ( tedy sníží se ztráta tekutin z krevního řečiště ) a sníží se hemokoncentrace.( tedy sníží se koncentrace krve ). Protože příčina vzniku preeklampsie není doposud známa, zaměřujeme se před porodem na symptomatickou léčbu těhotných žen, ve které hraje hlavní roli podávání léku magnesium sulfát ( značka MgSO4 ), jak je popsáno dále. Ženy ve stavu těžké preeklampsie vyžadují energičtější léčení. Takové nemocné vždy hospitalizujeme a léčení začínáme nitrožilním podáváním infúzí vyváženého roztoku solí ( například Ringerova roztoku ), a to větším žilním katétrem pro možnost rychlejšího podávání infúzí. Následně podáváme v průběhu 15 minut pomalu nitrožilně 4 gramy léku magnesium sulfátu tak dlouho, dokud nesnížíme hyperreflexii ( tedy zvýšenou reflexní aktivitu ), která tento stav ve většině případů doprovází.  Tímto způsobem zmenšujeme u nemocné riziko výskytu křečí. Současně pak zpravidla dochází ke snížení krevního tlaku. Po podání nitrožilní infúze roztoku solí v dávce 3 až 4 litry v průběhu 24 hodin dojde ke zvýšené produkci moči a zmenšení otoků. Lék magnesium sulfát  by měl být podáván nepřetržitě infúzní pumpou, a sice rychlostí asi 1 až 3 gramy za hodinu, eventuálně jinak dle stavu. Krevní tlak se zpravidla stabilizuje na nižších hodnotách a hyperreflexie se zmírní ve většině případů po 4 až 6 hodinách. V té době potom můžeme těhotenství ukončit. Jestliže ovšem léčení podáváním magnesium sulfátu nevede u těhotné pacientky ke změně krevního tlaku, zahájíme co nejrychleji nitrožilní podávání infúze s lékem hydralazinem ( a sice v koncentraci 40 miligramů na jeden litr ) rychlostí upravovanou podle aktuálních naměřených hodnot krevního tlaku.. Krevní tlak nemocné by v případech stavů těžké preeklampsie a eklampsie v žádném případě neměl poklesnout pod hodnotu 130 / 80, protože by se v takové situaci krevní průtok dělohou snížil do té míry, že by následně mohlo dojít k ohrožení života plodu. Antidotem ( tedy lékem, který ruší účinek ) léku magnesium sulfátu je lék kalcium glukonát, který se podává nitrožilně, a sice v dávce 1 gram ). Jestliže u nemocné ženy následně nestoupá produkce moči, můžeme k navození zvýšené tvorby moči podat nitrožilně lék furosemid ( jedná se o lék ze skupiny diuretik, tedy močopudných léků ), a sice v dávce 10 až 20 miligramů, v jiných případech ovšem diuretika v žádném případě nepodáváme. Rovněž bychom neměli těhotným ženám podávat léky ze skupiny sedativ z důvodů jejich negativního účinku na plod v těle matky. Po dosažení stabilizace stavu pacientky v průběhu 6 až 8 hodin je pak indikováno ukončení těhotenství. U pacientky, která byla přijata do nemocnice se stavem rozvinuté eklampsie, by mělo léčení probíhat stejným způsobem. Časné nitrožilní podání léku magnesium sulfátu ve většině případů ovlivní křeče. V opačném případě podáváme nitrožilně lék diazepam v dávce 5 miligramů, a to tak dlouho, dokud nedojde k úspěšnému potlačení křečí. Naprosto nutné je ovšem sledování pacientky. Každých 15 minut by měl být změřen krevní tlak, puls, dechová frekvence a vyšetřeny reflexy, dále je třeba sledovat tvorbu moči a nitrožilní příjem tekutin a zaznamenávat zjištěnou tekutinovou bilanci po hodině. Pozorování manifestních klinických projevů případných komplikací, jako jsou například poruchy vidění, zmatenost, bolesti, vaginální krvácení ( tedy krvácení pacientky z pochvy ) nebo ztráta ozev plodu, musí být zaznamenána každých 15 minut. Znovu je nutno zdůraznit, že stabilizace stavu těhotné pacientky s eklampsií a následné ukončení těhotenství by měly nastat do 4 až 6 hodin. Hlavní a nejzávažnější komplikací eklampsie je tzv. HELLP syndrom. Název je odvozen od počátečních písmen slov označujících pozorovatelné příznaky, které jsou hemolýza, zvýšení jaterních enzymů a trombocytopenie – tedy H = hemolysis, EL = elevated liver enzymes a LP = low platelet count. Postup léčení je podobný, jak je uvedeno v předchozím textu. Je ovšem nutné zde poznamenat, že výskyt tohoto syndromu ve většině případů souvisí právě s odkladem započetí léčení. Pro způsob porodu je doporučováno vždy zvolit nejúčinnější metodu. Při pokročilém cervikálním nálezu ( tedy při již probíhajících změnách v oblasti děložního hrdla ), a jestliže se vaginální porod ( tedy porod normální přirozenou cestou )  jeví pravděpodobný, provádíme protržení blan a k indukci ( tedy k vyvolání ) porodu aplikujeme naředěný roztok s lékem oxytocinem. Jestliže je ovšem nález na děložním hrdle nepříznivý a vaginální  porod tak nepravděpodobný, měli bychom těhotenství ukončit operační metodou císařského řezu. Po porodu musí být pacientka sledována stejně často a pečlivě jako v průběhu těhotenství a v průběhu porodu. 25 procent případů eklampsií se projevuje u žen až v poporodním období, a sice ve většině případů v průběhu prvních 2 až 4 dnů. Po zlepšení celkového stavu je možné začít s postupnou mobilizací pacientky a k léčbě lze přidat také středně silná sedativa ( tedy léky na uklidnění ), jako jsou například lék fenobarbital, který se podává zpravidla v dávce 30 až 60 miligramů 3 krát denně. Je nutné poznamenat, že i po propuštění pacientky z nemocnice může být někdy nutná další léčba a nelze vyloučit ani nutnost opakované hospitalizace. Po porodu by měla pacientka s prodělanou eklampsií být kontrolována každé 2 týdny nebo dokonce i častěji. Krevní tlak pacientky může přetrvávat zvýšený po období 6 až 8 týdnů, jestliže ale zvýšení tlaku přetrvává i nadále po 8 týdnech, je třeba pomýšlet na diagnózu hypertenze ( tedy onemocnění vysokým krevním tlakem u pacientky, které je vyvolané jinou příčinou než eklampsií ). V pravidelných časových intervalech musíme u pacientky po prodělané eklampsii provádět následující laboratorní vyšetření, jako jsou vyšetření kompletního krevního obrazu, vyšetření moči a močového sedimentu, vyšetření hladiny urey a kreatininu v krevním séru.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události