Chorobný strach

úzkostné poruchy, fóbie

Hrdlo je sevřené, vzduchu nedostatek, nohy hrozí vypovědět službu a srdce bije jako blázen. To je strach. Obava, že se příteli nebo rodině přihodí něco strašného. Obava, že jsem sám nevyléčitelně nemocný a musím brzy zemřít. Nebo se neodvažovat opustit dům. Také to je strach. Strach je užitečným průvodcem lidského bytí již od počátku. Pomáhá vyvarovat se nebezpečných situací a dává podnět k odstraňování ohrožujících podmínek. Bez varujících pocitů strachu by lidstvo až do dneška nepřežilo. Jako chorobně přehnaný strach (úzkostná porucha), například před vstupem na určité místo nebo do supermarketu, zaměstnává ale dnes na celém světě zástupy psychiatrů a psychologů. Úzkostné poruchy patří vedle depresí k nejčastějším psychickým poruchám. Novější odhady ukazují, že je jimi někdy v životě postižena možná až jedna čtvrtina obyvatelstva - ženy častěji než muži. Říká se, že úzkost se stala symbolem 20. století.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Úzkostné poruchy většinou začínají krátce před překročením poloviny života. Jsou často sdružovány s dalšími psychickými poruchami, zejména s depresí. Názory na jejich příčinu jsou různé.

Vedle známých psychologických faktorů  jsou dnes v centru výzkumu strachu hlavně biologické faktory. Za jeden z hlavních se považuje zvýšená citlivost vegetativního nervového systému, který příliš rychle vyvolává tělesné známky strachu. Dále je za vznik onemocnění strachem zodpovědná porušená rovnováha chemických látek, které přenášejí signály mezi nerovými buňkami v mozku (neurotransmitery serotonin a noradrenalin).

I genetické faktory mají určitý vliv, neboť úzkostné poruchy se vyskytují velmi často mezi příbuznými prvního stupně. Doposud však nebyl identifikován žádný konkrétní odpovědný gen.

Průběh

Akutní strach je pocit úzkosti, který roste od lehké nevolnosti k prudkému smrtelnému strachu a v extrémním případě spěje k bezhlavé panice.  Akutní strach je často doprovázen tělesnými pocity. Jejich seznam je dlouhý, sahá od obecného pocitu úzkosti, zrychleného tepu nebo bušení srdce , bolesti na prsou, dušnosti nebo pocitu dušení se, závratí, pocení, chvění, nutkání k močení či stolici až k nechtěnému pomočení nebo průjmu, případně až k mdlobě. Kromě toho se mohou u pacienta dostavit hrozivé pocity odcizení (depersonalizace nebo derealizace). Tento stav není kontrolovatelný vůlí. Často je spojen s obavou před smrtí, před zešílením nebo ztrátou kontroly nad sebou samým.

Pacienti s akutním strachem často sami přicházejí na pohotovostní lékařskou službu, neboť mají obavu z vážného onemocnění, velmi často ze srdečního infarktu. V mnoha případech uklidní pacienta již samotná přítomnost lékaře, tělesné symptomy ustoupí a napětí povolí. Jiní nemocní naproti tomu sice vědí, že jejich strach je nesmyslný a přehnaný, nemohou se mu ale ubránit.

Záchvat paniky je stav těžšího akutního strachu, který vzniká u postiženého náhle a překvapivě a není vázán na žádnou vnější podmínku. Nedá se potlačit silou vůle a může trvat od několika minut až k několika hodinám.
Vedle tělesných příznaků  se strach projevuje také v psychice, jako trvající a abnormálně zvýšená úzkostlivost. Postižení trpí nedostatečnou vírou ve vlastní sílu a pocitem odevzdanosti. Důvodem strachu je často osamělost, nemoc, smrt a neznalost budoucnosti. Strach projevuje  také jako změna chování s výraznou tendencí k útěku a vyhýbání se určitým místům a situacím. Vyhýbavé chování má tendenci se šířit stále dál a může mít neblahý vliv na sociální existenci postiženého s nebezpečím úplné izolace.

 

Za hlavní úzkostné poruchy se dnes považují:

- agorafobie, „strach z tržiště“, přeneseně strach z velkých otevřených nebo naopak z uzavřených prostor, strach z opuštění domova,  strach z toho být sám v situacích, kde je obtížně dosažitelná pomoc atd.

- sociální fobie, strach z kontaktu s jinými lidmi

- tzv. specifické fobie: strach ze zvířat, situační fobie (strach z létání, výšek, blesků atd.), fobie z poranění (strach z injekce, ze zubního ošetření, z pohledu na krev)

-  panická porucha: náhle vznikající, nepředvítelné, opakující se záchvaty masivní úzkosti (paniky), které nejsou omezeny na žádnou specifickou situaci

- generalizovaní úzkostná porucha. Nemocní žijí dlouhodobě (alespoň šest měsíců) v neustálém úzkostném očekávání špatných věcí, mají problémy s nejjednoduššími běžnými záležitostmi, jsou plačtiví, nedokáží se soustředit ani relaxovat, trpí nespavostí, bolestmi hlavy, nadměrně se  potí, trpí třesem atd.

Následky

Různé formy a stupně projevů úzkostných poruch pacienty různě vážně poškozují.

Lehké specifické fóbie jako strach ze zvířat, z řízení auta, z létání aj. se dají ovládnout poměrně lehce a bez dalekosáhlých důsledků tím, že se člověk vyvaruje situací, které potíže vyvolávají. Psychoterapie je často úspěšná. Proti strachu z létání jsou již např. v některých zemích nabízeny semináře a kurzy. Sociální fóbie naproti tomu nevynechává prakticky žádnou oblast života a může vést ke katastrofálním následkům pro mezilidské vztahy v životě osobním i pracovním. Mnozí pacienti se sociální fóbií vedou život v téměř úplném ústraní. Také generalizované úzkostné poruchy s jejich dlouhodobě zvýšenou „strachovou pohotovostí“ mohou silně narušit kvalitu života a vyvolat konflikty v partnerských vztazích. Vyskytne-li se zároveň silná deprese, která vyžaduje léčbu, je zvýšeno i nebezpečí sebevraždy. Mnozí pacienti chodí od lékaře k lékaři, neboť jsou přesvědčeni, že jsou vážně tělesně nemocní (např. že mají srdeční onemocnění). Takové chování, které se překrývá s dalšími psychickými poruchami, např. s hypochondrií, je pro společnost velmi nákladným problémem.

Rozpoznání/vyšetření

Jako i u ostatních psychických poruch, vychází lékař z příznaků, které mu sdělí pacient nebo jeho okolí. Nezřídka se pacienti s úzkostnými poruchami ale také nechávají vyšetřit na pohotovostní službě nebo v nemocnici na ambulancích akutní medicíny kvůli domnělým život ohrožujícím srdečním obtížím. Po vyloučení tělesných příčin potíží jsou pak obvykle posláni s podezřením na úzkostnou poruchu zpět ke svému domácímu lékaři.
 

Mnohé „strachy“ se ale vyskytují i u zdravých lidí. Onemocnění úzkostnou poruchou je diagnostikováno, až když míra a četnost stavů strachu narušují normální život, omezují sociální aktivity nebo jsou příčinou silných duševních strastí. Podle celkového obrazu a charakteristických projevů je pak diagnostikována generalizovaná úzkostná porucha, panická porucha, sociální fobie atd. (viz Průběh onemocnění).

Vzhledem k mimořádné závažnosti některých souvislostí je pacient také vyšetřen na přítomnost deprese a závislosti na alkoholu nebo některých lécích. Konečně, neboť mnozí pacienti uvádějí i četné tělesné chorobné příznaky, musí být odpovídajícími vyšetřeními vyloučena organická onemocnění. K nejčastěji uváděným příznakům patří bušení a nepravidelná činnost srdce. Jsou-li uváděny příznaky jako je bezvědomí nebo závrati, je nutno vyloučit nervové onemocnění atd.

Léčba

Při léčbě úzkostných poruch se užívá několik různých léčebných postupů, nichž je třeba u každého stavu vybrat nejvhodnější. Patří k nim podávání léků, psychoterapie a relaxační techniky.

Pro každého pacienta je prospěšné naučit se nějaké relaxační technice (např. autogennímu tréninku, progresivní relaxaci svalů podle Jacobsona, metodě biologické zpětné vazby aj.). Biofeedback (biologická zpětná vazba) je metoda, při které se člověk učívědomě ovlivňovat své vegetativní tělesné funkce. Mezi psychoterapeutickými metodami se osvědčila tzv. kognitivně-behaviorální terapie, která je také známá pod názvem terapie chování, a hloubkové psychologické metody jako psychoanalýza. Při kognitivně-behaviorální terapii pacient nejprve dostane co nejvíce informací o svém onemocnění. Pak ho terapeut učí poznávat, hodnotit, ovládat a měnit automatické myšlenky, vztahující se k úzkosti a obávaným situacím. Pak je pacient ( v doprovodu terapeuta) postupně ve zvyšující se míře vystavován situacím, kterých se obává. Při dalších sezeních je pak pacient vysílán do těchto situací již sám, dokud jeho strach není překonán. Kognitivně-behaviorální terapie bývá velmi úspěšná a její výsledky jsou dlouhodobé.

Podle obtížnosti jednotlivých případů bývá potřeba asi  160 až 240 hodin terapie.

Další složkou léčby může být socioterapie, která slouží k překonání sociální izolace a pomáhá pacientovi znovu se začlenit do společnosti.

Z léků jsou užívány především anxiolytika, léky odstraňující duševní napětí, úzkost a strach, např. benzodiazepiny klonazepam nebo alprazolam, nebo novější hydroxyzin a buspiron. Benzodiazepiny jsou sice účinné, ale jejich užívání je spojeno s nebezpečím vzniku obtížně léčitelné závislosti.

 Další možnosti léčby nabízejí léky proti depresi (antidepresiva),  jako např. imipramin, moklobemid nebo nefazodon. Působí příznivě na náladu a zbavují strachu, je ale třeba vědět i o nežádoucích účincích jednotlivých přípravků. Vzhledem k často udávaným poruchám srdeční činnosti mohou být podány také léky upravující srdeční činnost, betablokátory. Podpůrný význam mohou mít i některé rostlinné léky jako preparáty kavainu, meduňka, chmel, kozlík lékařský (baldrián).

Protože byla poznána úloha nedostatku neurotransmiterů při vzniku úzkostných poruch, jsou v poslední době stále častěji k jejich léčbě užívány také nové léky vyvinuté pro léčbu deprese, tzv. inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SNRI) - paroxetin, fluoxetin aj., které mají i méně nežádoucích účinků a nevyvolávají závislost.

Důležité upozornění

Mnoho pacientů s poruchami strachu přichází k lékaři až po dlouhá léta trvajícím a utajovaném onemocnění. Během této dlouhé doby se nemoc rozvíjí, pevně se „usazuje“ a stává se chronickou. Z toho nevyplývají jen zbytečná utrpení postiženého, ale také výhledy na léčení jsou s délkou onemocnění stále horší.

Mnozí lidé s poruchami strachu mají sklon uchylovat se k alkoholu nebo drogám, a často dochází k tomu, že strach, deprese a závislosti se vyskytují společně. V těchto případech musí být  léčena všechna onemocnění, samotné podávání uklidňujících prostředků nestačí.

Časté dotazy

Mám velký strach před létáním, ačkoli jsem ještě nikdy neseděl v žádném letadle. Do Ameriky jezdím jen lodí. Můžete mi pomoci?

 Svůj strach z létání můžete překonat pomocí specielní léčby, konkrétně zaměřené na vaše potíže.. Promluvte si o tom se svým lékařem. On si na základě vašeho vylíčení problému udělá  představu o vašem onemocnění  strachem z létání a ověří, zda případně nesouvisí s některou jinou vaší  chorobou, o níž sám nevíte. Jakmile si váš lékař udělá souhrnný obrázek o vaší nemoci, stanoví pro vás plán léčby.

 

Můj syn (4 roky) má strach před bouřkou. Musím ho nechat vyšetřit?

Děti mají v tomto věku strach před situacemi, které nemohou správně posoudit. Jejich strach má důležitou ochrannou funkci a za normálních okolností nevyžaduje léčby. Chápavá přítomnost blízké osoby (rodičů) může takové dítě velmi uklidnit.

 

Již léta beru léky k léčbě mého stálého strachu. Může být psychoterapie smysluplným doplňkem k této léčbě?

To je možné. Promluvte si o tom s vašim lékařem. Ten vám může poradit i s výběrem vhodné terapie.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.
0
TOPAndrea22. 8. 2013 17:05:29
Dobrý den. Mám 14- ti letého syna. Jako malý se vždy bál a vlastně se doteď bojí být doma sám. Myslela jsem, že se věkem vše urovná a strach být doma sám překoná. Bohužel, problém trvá dodnes a mám obavy, že vzhledem k jeho věku to už znamená nějaký zdravotní problém. Prosím, poraďte.
Na tento komentář reaguje Klara [2],

0
1Andrea22. 8. 2013 17:05:29
Dobrý den. Mám 14- ti letého syna. Jako malý se vždy bál a vlastně se doteď bojí být doma sám. Myslela jsem, že se věkem vše urovná a strach být doma sám překoná. Bohužel, problém trvá dodnes a mám obavy, že vzhledem k jeho věku to už znamená nějaký zdravotní problém. Prosím, poraďte.
Na tento komentář reaguje Klara [2],
Tento komentář reaguje na Andrea [1]
0
2Klara25. 8. 2013 13:39:19
Ahoj,

meli jsme s nasi dcerkou podobny problem a po konzultaci s nasim znamym detskym psychologem, jsme to zacali rasit pomoci detskych taboru a podobnych akci, kde se trochu otrkala a zaroven hlidani doma tetou a strejdou, kteri museli odejit nahle a dcerka musela doma pobyt chvili sama. Takhle jsme to za 2 roky odbourali.
0
3miky15. 6. 2014 19:29:17
Je mi 14 brzo mi bude 15 a mám holku které je teprve 13 a mám problém: skoro jsme měli pohlavní styk, ale nedošlo k tomu na poslední chvíli jsme si to rozmysleli, jenomže já jsem si nasadil kondom obráceně a pak jsem si ho sundal abych si ho upravil, nechal jsem ho tak jak byl (neobracel) ale vyroloval jsem ho, a teď orávě nevím jestli jsem se třeba nedotkl té 'kapičky lásky' která může obsahovat spermie,a pak její vagíny, nebo ne okamžitě jsem to zapomněl, a mám teď hrozný strach, vím že se dá udělat těhotenský test jenomže mam strašné obavy, kdyby se to vážně stalo a ona otěhotněla a kdyby se to dozvěděli její rodiče i moje zabili by mě:( nevím co dělat, mám strašný strach, ale myslím si že se nemohlo nic stát, jenomže právě že jsem to hned zapomněl.. myslím si ale že jde spíše o psychyckou poruchu proto píši sem, totiž stalo se mi něco podobného už jednou a pak holka dostala normálně menstruaci takže jsem se bál zbytečně a když nad tím přemýšlím stává se mi i že si k tomu něco jakoby přimyslím a o to je to pak horší.. poraďte prosím, je to pro mě vážně hrozný..
Na tento komentář reaguje Ilona [4],
Tento komentář reaguje na miky [3]
0
4Ilona1. 7. 2014 18:15:25
Miky, především bych Ti ráda připomněla, že sex s člověkem pod 15 let je trestným činem. A má to svůj důvod!! Třeba, aby se neděly podobné situace.
K Tvému dotazu - pakliže bys kondom spermatem, byť i jeho kapkou, potřísnil a následně s ním vykonal soulož, určitá možnost těhotenství existuje. Přeji oběma, aby tahle chyba dopadla dobře. Tobě zároveň doporučuji víc používat hlavu než to, co más mezi nohama. Souložit s třináctiletým dítětem je skutečně zločin...
Na tento komentář reaguje Karel [5],
Tento komentář reaguje na Ilona [4]
0
5Karel12. 7. 2014 7:28:34
Ilona: Pokud dáváte rady, nastudujte si lépe trestní právo - trestný čin nemůže být spáchán osobou mladší 15 let. Takže sex mezi dětmi mladší 15 let není trestný.
Pokud dětem radíme, neměli bysme jim lhát a strašit je, ale vzdělávat.
Trestní zákoník - č. 40/2009 Sb.
§ 25
Věk

Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.
1
6killpoint16. 8. 2014 21:27:12
...ma pravdu ten chlapec...zakon je zakon....takze si tu nase deti mladsi jak 15 let muzou sukat, jak se jim zachce

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události