Berylióza

otrava beryliem, beryliová granulomatóza

Berylióza (otrava beryliem, beryliová granulomatóza) je onemocnění vyvolané vdechováním prachu nebo dýmu obsahujícího sloučeniny a produkty berylia. Onemocnění se řadí mezi tzv. pneumokoniózy, tj. zaprášení plic anorganickým prachem. Jde zpravidla o chorobu z povolání. Jde o generalizované onemocnění postihující kromě plic další orgány a tkáně v těle. Expozice beryliu bývala častá v mnoha průmyslových odvětvích, zejména při těžbě berylia, v elektronice, chemických závodech a při výrobě fluorescenčních žárovek. Dnes je jeho hlavní použití v leteckém průmyslu.

Berylióza se liší od většiny ostatních pneumokonióz: zdá se, že jde o alergické onemocnění, které vzniká pouze u 2 % exponovaných osob. Expozice může být poměrně krátká a onemocnění se může projevit opožděně, až za 10 až 20 let po expozici.

Kapitoly

Strukturální změny

Hlavním projevem akutní beryliózy je zánět plic (pneumomie, pneumonitida), mohou však být postiženy i jiné tkáně, např. kůže a oční spojivky. Postižení plic probíhá jako difúzní zánět plicní tkáně postihující plicní sklípky i vmezeřenou plicní tkáň. Již v akutním stadiu se mohou tvořit tzv. granulomy (uzlíky zánětlivé tkáně). Typickou známkou chronické beryliózy je difúzní postižení plic granulomy; tyto útvary se objevují také ve spádovým mízních uzlinách v oblasti plicní stopky (hilu).

Subjektivní příznaky a objektivní nález, stanovení diagnózy

Pacienti s akutní beryliózou si obvykle stěžují na dušnost a kašel. Při chronickém onemocnění se objevují pomalu se zhoršující námahová dušnost, kašel, bolest na hrudi, váhový úbytek a únava. Akutní onemocnění může být velmi závažné, někdy i smrtelné; v nejtěžších případech dochází k dechové tísni s nedostatečným okysličováním organizmu (poklesem tlaku kyslíku v tepenné krvi).

Na rentgenovém snímku plic jsou patrné difúzní zastínění v plicní tkáni a zvětšené uzliny v oblasti plicního hilu (viz. výše). Nález na snímku je podobný jako při sarkoidóze (onemocnění neznámého původu, postihující kromě plic řadu dalších tělních orgánů a vyznačující se také tvorbou typických zánětlivých granulomů). Stanovení diagnózy beryliózy vychází především z údajů o expozici beryliu v předchorobí. Jednoznačně odlišit beryliózu od sarkoidózy je možné jen složitými imunologickými metodami.

Prevence a léčba

Základním preventivním opatřením je snížení prašnosti v průmyslu, jeho účinnost však je často nedokonalá. Důležité je co nejdříve rozpoznat akutní nebo i chronické onemocnění a zabránit ihned další expozici beryliu. Léčba akutního onemocnění spočívá ve zlepšení dechové funkce plic, v lehčích případech dechové rehabilitaci, inhalaci zvlhčené směsi obohacené kyslíkem a lécích usnadňujících odkašlávání (expektorancia, mukolytika - např. Mucosolvan, ACC Long). Lehčí formy akutní beryliózy jsou obvykle krátkodobé a plně vyléčitelné. U závažných forem onemocnění je nutné umělé dýchání (řízená ventilace) na dýchacích přístroji.

Při chronické berylióze jsou v některých případech podávány tzv. glukokortikoidy (hormonální přípravky se silným protizánětlivým účinkem, např. Prednison), jejich účinnost však je nejistá. Významné a trvalé zlepšení choroby pravděpodobně znamená, že pacient měl spíše sarkoidózu než beryliózu.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Dob@Imports Microsoft.IdentityModel.Claims
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události