Alergická rinitida: hodnocení diagnostických kritériíPrevalence alergických onemocnění v zemích se západním stylem života viditelně stoupá. Rinitida je sice nejčastější alergické onemocnění, ale údaje o jejím výskytu v populaci nejsou příliš spolehlivé, protože v mnoha případech diagnóza končí stanovením „rinitidy se suspektní alergickou etiologií“.
|
Alergický zánět a možnosti jeho terapeutického ovlivněníAlergická konjunktivitida, rinitida, alergické astma a alergický ekzém jsou jedněmi z nejčastěji se vyskytujících onemocnění. Tyto nemoci postihují zvláště lidi žijící v rozvinutých zemích. Představují významný medicínský problém, který je umocněn značnými ekonomickými dopady. Mimořádně alarmující je epidemiologicky dobře dokumentovaná skutečnost, že incidence těchto onemocnění v posledních zhruba 20 až 30 letech prudce vzrůstá.
|
Autoimunitní diabetes: neúspěšný pokus o navození toleranceČlověk za život spotřebuje asi 70 tun potravin. Z toho je několik tun bílkovin, které jsou většinou vstřebávány po enzymatickém rozštěpení na aminokyseliny. Ale sřevní stěnou proniká i část molekul jen částečně degradovaných na peptidy, a dokonce i část intaktních bílkovin. Regulačním mechanizmem, který brání zbytečnému zatěžování imunitního systému antigeny potravin, je systémová tolerance, kterou lze v experimentu na zvířatech poměrně snadno a pravidelně navodit perorálním podávání velkého množství antigenu.
|
Autoimunitní hepatitidaAčkoli hlavní otázky potogeneze zůstávají otevřené, autoimunitní hepatitida (AIH) je dnes již uznaná nozologická jednotka. Je to chronické onemocnění jater, které je možné účinně léčit imunosupresivy. Ale prognóza nepoznaných a neléčených případů může být velmi špatná: 50% takových pacientů se závažnými histologickými a biochemickými ukazateli umírá do 5 let, 90% do 10 let.
|
Autoimunitní imunopatologický zánětPorucha tolerance a rozpoznávání cizího a vlastního spojená s poškozujícím zánětem je hlavním rysem autoimunitních imunopatologických onemocnění. Tyto choroby jsou významnou a závažnou příčinou morbidity i mortality lidské populace, a tím významným medicínským problémem. Mohou postihovat jednotlivé buňky, izolovaně orgány (ledviny, játra, nervová tkáň aj.), potom mluvíme o orgánově specifických imunopatologických onemocněních, nebo je zasažena celá soustava tkání či orgánů. V tomto případě se jedná o orgánově nespecifická onemocnění (revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes aj.). Společným rysem těchto onemocnění je prolomení tolerance „vlastního“ spojené s rozvojem imunopatologického poškozujícího zánětu.
|
Bioenergetická náročnost imunitních funkcíBuňky neustále spotřebovávají značné množství energie, jejímž pohotovostním zdrojem je andenosintrifosfát (ATP). Energie je nezbytná pro membránový transport iontů, syntézu makromolekul i další vnitrobuněčné pochody. Bližší poznání mechanizmů vytváření i spotřeby energie v buňkách imunitního systému není důležité jen z obecně biologického hlediska: tyto metabolické procesy se mohou stát významnými cíly farmakologických zásahů, směřujících k stimulaci, nebo naopak k potlačení imunitní odpovědi.
|
Chronické nespecifické střevní zánětyPojem „nespecifické chronické záněty střeva“ zahrnuje různá zánětlivá onemocnění s překrývajícími se klinickými, patologickoanatomickými a epidemiologickými nálezy, ale bez definitivně vyřešené etiologie (Merckův manuál, české vydání z r. 1996, str. 733). V anglické literatuře je dnes velmi často používán termín „inflammatory bowel disease“ (IBD: tuto zkratku pro jednoduchost používáme i v dalším textu). Zdravotnicky nejvýznamnějšími nozologickými jednotkami je Crohnova choroba (CD) a ulcerózní kolitida (UC).
|
Další potenciální cíl při léčbě astmatu: chemokiny a jejich receptoryAstma je dnes chápáno jako chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Zánět udržují Th2 lymfocyty, které prostřednictvím svých cytokinů řídí tvorbu IgE (IL-4) a účast eozinofilů (IL-5). Eozinofily jsou považovány za klíčový prozánětlivý leukocyt alergických zánětů. Jisté je, že závažnost astmatu koreluje s počtem a stavem aktivace eozinofilů ve sliznici bronchů a v bronchoalveolární laváži.
|
Další role pro statiny: imunomodulaceStatiny se staly hlavní skupinou hypolipidemik, a v této základní indikaci jsou dnes široce užívány. Při tom opakovaně překvapily svými neočekávanými dodatkovými účinky. Ukázalo se, že léčba statiny chrání před infarktem myokardu i ty pacienty, kteří mají normální hladinu cholesterolu v plazmě, a u nichž protektivní působení nemůže být založeno na snížení lipidů. Statiny snižují zánětlivou reakci cévní stěny a brání ruptuře aterosklerotických plátů. Projevují se přitom jejich protizánětlivé a antioxidační aktivity. Při hledání základního mechanizmu, který se při tom může uplatnit, bylo zcela nedávno podrobně popsáno působení statinů na zvýšení tvorby oxidu dusnatého, NO (zprávu o tom přinesla Medicína v listopadu 2000).
|
Hygienická koncepce vzniku atopiePočínaje rokem 1989 se v odborných časopisech začala objevovat řada úvah, které přinášejí více či méně pádné argumenty pro hypotézu, vysvětlující velké zvýšení incidence atopií v průmyslových zemích v poválečném období podstatným zlepšením hygienických podmínek a zdravotní péče. Tím se snížil kontakt dětí v prvních měsících a letech života s infekcemi, takže nedošlo k jinak normálnímu vyváženému rozvoji obou základních subpopulací pomahačských lymfocytů, Thl a Th2, ale převážila subpopulace Th2, která nasměrovává imunitní odpověď k tvorbě protilátek. (U dospělého člověka je fyziologická mírná převaha Thl.)
|
IL-10 a receptorové návnadyČinnost buněk imunitního systému je řízena sítí cytokinů. Některé působí prozánětlivě, t.j. aktivují leukocyty v časné fázi imunitní a zánětlivé odpovědi (IL-1, TNF). Jiné (IL-10, TGFbeta) působí protizánětlivě, potlačují aktivitu prozánětlivých působků, když se systém po likvidaci infekce nebo po nápravě tkáňového poškození musí vrátit do „klidového“, přesněji pohotovostního stavu (buňky se pak řídí pokynem „cirkuluj a dávej pozor“).
|
|
|
|
|
Mnohotná (roztroušená mozkomíšní) skleróza(dále MS) je závažné a přitom druhé nejčastější neurologické onemocnění. Celosvětově Je registrováno asi milión případů, v Evropě skoro 400000, z toho asi jedna třetina v terapeuticky snáze ovlivnitelné „atakové“ formě. Postiženi jsou převážně jedinci mezi patnácti až čtyřiceti lety, ženy dvakrát častěji než muži.
|
Monoklonální protilátky v léčebné praxiOdhaduje se, že monoklonální protilátky tvoří asi jednu čvrtinu všech léků, vyráběných biotechnologiemi. Do klinické praxe (registrované přípravky a protilátky v klinických zkouškách) se jich zatím dostalo asi třicet. Registrované přípravky začínají být používány k potlačení aloimunitních (transplantačních) a autoimunitních reakcí a jako protinádorové, protidestičkové a protivirové léky.
|
|
Přirozená (nespecifická, vrozená) imunita I.MUDr. Karel Nouza, DrSc.
Přirozená imunita je fylogeneticky starší složka sebekontroly a obranyschopnosti organismu, jež je nezávislá na předchozím setkání s antigeny, projevuje se okamžitě po jejich rozpoznání, postrádá „paměť“ a ve srovnání se získanou imunitou jeví ve vztahu k antigenům nespecifické rysy.
Přirozená imunita je fylogeneticky stará (u mnoha druhů výlučná) a v prenatálním vývoji se vytváří a uplatňuje dříve než získaná (specifická, adaptivní) imunita. Obě složky se však brzy natrvalo a neoddělitelně propojí.
|
|
|
|
Protektivní protilátky proti intracelulárním patogenůmJedním z obecně přijímaných názorů je, že hlavním efektorovým mechanizmem imunity proti intracelulárním parazitům (virům, listeriím, mykobakteriím atd.) jsou cytotoxické T lymfocyty. Podíl protilátek se v mnoha případech nedaří prokázat. Dokonce i při přirozené infekci bývá v některých případech protilátková odpověď proti antigenům patogenních mikrobů slabá, a protilátky, získané od rekonvalescentů, ani po purifikaci a zakoncentrování nechrání pokusná zvířata před infekcí.
|
Reprodukční imunologieCo nás čeká na imunologickém vyšetření? Co lze tímto vyšetřením zjistit a jaké jsou indikace k jeho vyžádání? Na tyto a další otázky jsme se zeptali MUDr. Jindřicha Madara,
CSc., vedoucího oddělení reprodukční imunologie při UPMD v Praze 4 - Podolí. Už předem vás
můžeme ujistit, že jen setkání s panem docentem vás zbaví veškerých obav. Je to člověk vyzařující pohodu, moudrost a laskavý humor.
|
Souvisí diabetes mellitus 1. typu se slizniční imunitou střeva?Diabetes mellitus 1. typu (IDDM) je považován za autoimunitní onemocnění, při kterém jsou Langerhansovy ostrůvky pankreatu infiltrovány a jejich beta-buňky ničeny beta-specifickými cytotoxickými T lymfocyty. Vznik IDDM je ovlivňován genetickými faktory i faktory prostředí. Z těch je nejvíce pozornosti soustředěno na některé enteroviry a na proteiny kravského mléka, které mají některé antigeny, zkříženě reagující se složkami beta-buněk pankreatu, u nichž je předpokládán „diabetogenní efekt“.
|
Spontánní aborty může způsobovat neregulovaná přirozená imunitaJe všeobecně přiznáváno, že na patologii těhotenství se může významně podílet také imunita. Většinou se ale uvažuje o různých reakcích specifické imunity, protilátkové i buněčné. Jak se nyní ukazuje, uplatňovat se mohou i vývojově daleko starší a jednodušší mechanizmy přirozené imunity.
|
Třetí funkce thymuT lymfocyty ze svých prekurzorových buněk v kostní dřeni dozrávají v thymu, kde probíhá jejich dvojí selekce: při pozitivní selekci se zjišťuje, zda jejich specifické receptory pro antigen (TCR) odpovídají danému spektru HLA molekul (tj. zda je lymfocyt schopen rozpoznat antigen, předkládaný ve vazbě na HLA molekuly vlastního organizmu). Při negativní selekci se sleduje jejich „autoagresivní potenciál“. Lymfocyty s nedostatečnou schopností odlišit „své“ od „cizího“ a s tendencí reagovat i s antigeny tkání vlastního organizmu jsou ničeny apoptózou.
|
Úloha keratinocytů v přirozené imunitě kůžeKdyž se uváží množství bakterií a kvasinek, které trvale přežívají na povrchu kůže, je s podivem, jak poměrně vzácné jsou kožní infekce. Jednou z hlavních příčin jistě je účinnost kožní bariéry, jejíž základní složkou je stratum corneum. Ale zatímco mechanické a chemické faktory související s bariérovou funkcí jsou studovány již mnoho let, novým poznatkem je schopnost keratinocytů rozpoznávat „cizí“ a reagovat na ně.
|
Vývoj imunity: naše dědictví a poučení z fylogenezeMUDr. Karel Nouza, DrSc.
Donedávna se soudilo, že základní kameny imunitní reaktivity člověka - buněčná imunita a schopnost tvořit imunoglobulinové protilátky - byly položeny až na počátku vývoje obratlovců. Studie z posledních let však přesvědčivě ukázaly, že skutečný vznik imunity je třeba hledat podstatně dříve, až u samotného počátku života.
|
|
Zánět a jeho ovlivnění proteinázamiZánět je fylogeneticky nejstarším typem obranné reakce organismu na různá poškození, který má za cíl odstranění příčiny, lokalizaci poškození, odstranění poškozených tkání s následnou regenerací či reparací tkání provázené obnovením jejich funkcí. Podnět vyvolávající zánětlivou reakci organismu může být povahy biologické (bakterie, plísně, viry, parazité), fyzikální (záření, trauma), imunologické (autoimunitní choroby), chemické nebo metabolické (hypoxie, poruchy metabolismu).
|
|
| Zpět na Anamnezu |
Zpět na seznam sekcí |
|
