Proskurník lékařský

Althaea officinalis

Čeleď: Slézovité (Malvaceae)

Proskurník získal přezdívky ibiš, ibišek i ajbiš, říká se mu také římský sléz či slézová růže. V prvním roce této vytrvalé byliny se objevuje přízemní růžice s listy a lodyha bez květu, zatímco v jejím druhém roce vyrůstá květní lodyha. Obecně vyhledává slané a vlhké půdy, daří se jí na okraji řek a bažin, v houštinách či pasekách. V prvním roce svého života nekvete, jen vytváří přízemní listovou růžici. Lodyha dosahuje výšky až 1,5 metru, je ochlupacená a uvnitř dutá s měkkou dření bílé barvy. Dlouze řapíkaté listy jsou střídavé, spodní mají vejčitý tvar a jsou pětilaločné, zatímco horní listy jsou zubaté a trojlaločné. Proskurník kvete od července do září bíle či růžově, ale vždy jen dopoledne. Krátce stopkaté květy vyrůstají z paždí horních listů a jsou tvořeny dvojdílným kalichem, jenž neopadá, a pětipočetnou korunou s tyčinkami. Proskurník nese terčovité plody s 16 až 18 semeny, paprskovitě rozmístěnými. Šedé a šupinaté tvrdky mají tvar ledviny. Silně rozvinutý kořen proskurníku je masitý a zvenku šedožlutý, zatímco uvnitř je zbarven bíle.

Kapitoly

Výskyt

Tato vytrvalá bylina má ráda vlhké a slané půdy plné živin. Roste na kraji řek či bažin, ale také na pasekách a na zahradách, kde se pěstuje jako okrasná rostlina.

Droga

Vyrývají se především kořeny této byliny, a to buď na podzim v říjnu a listopadu, nebo na začátku jara, ale v tomto období obsahují kořeny méně slizu. Sbíráme dvouleté či tříleté kořeny i s horní částí oddenku s pupeny, pomocí nichž se rostlina vegetativně rozmnoží v příštím roce. Kořeny očistíme (pozor, voda sliz vyluhuje), ty silnější můžeme i rozkrojit a sušíme do 50 °C. Sušení probíhá v tenké vrstvě na lísce či na provázku. Usušené kořeny chutnají nasládle slizovitě, mají specifický pach a na lomu bílou barvu (pokud je sušíme za vyšších teplot, zežloutnou).

Používají se také listy proskurníku, jež sbíráme 3krát až 4krát od máje do července, ale vždy před rozkvětem a za sucha. Sušíme umělým teplem do 50 °C. Mají mdle slizovitou chuť a neměly by obsahovat žádné tmavé části či jiné kusy rostlin. Listy a kořeny sbíráme pouze z pěstovaných rostlin.

Chemické složení

V droze jsou z 25−30 % zastoupeny slizovité látky, ze 2 % asparagin, z 5−10 % sacharidy, z 30−35 % škrob, dále lecitin, fytosterin, třísloviny, vitamin C a silice, 11 % tvoří pektin a 1,5 % lipidy.

Účinky

Protizánětlivý a změkčující účinek obstarávají slizovité látky a používá se hlavně při léčbě dětí. Kromě toho chrání slizovité látky naši kůži a sliznice. Pomáhá při zánětu žaludku, žaludečních vředech, hyperaciditě, kolice, průjmu, zánětech ledvin i močového měchýře. Kořeny mají expektorační účinek, čehož se využívá při léčbě zánětů dýchacích cest, jako je laryngitida, angína, černý kašel či akutní i chronická bronchitida. Obkladem ze záparu léčíme záněty oční sliznice.

Lidové léčitelství aplikuje kořen i při zánětu močového měchýře a bílém výtoku, obklady přikládá na rány a vředy.

Další

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události