Černý kašel - Anamneza.cz

Přenos nákazy

      Původcem černého kašle je bakterie Bordetella pertussis, jejímž jediným hostitelem je člověk. Přenos nákazy se uskutečňuje kapénkami při mluvení, ale zejména při kašli nebo kýchání. Velké nebezpečí představují pro své okolí  osoby v prvním stádiu nemoci, kde se typické příznaky nákazy ještě neprojevují. Černý kašel je velmi nakažlivý. Po kontaktu s infikovaným jedincem onemocní 80 až 90% neočkovaných osob. Nejčastější je výskyt černého kašle mezi 3. až 5. rokem života. Nakažené děti mohou dále infikovat  svoje mladší sourozence, včetně kojenců, které nemoc může ohrozit na  životě. Nakazit se černým kašlem a onemocnět mohou i dospělí. U nich probíhá černý kašel zpravidla netypicky a často nebývá rozpoznán. Proto představují vedle dětí i dospělí vážný zdroj infekce.

Průběh

      Bakterie  černého kašle uvolňují specifický jed -  pertusový  toxin, který  způsobuje většinu příznaků onemocnění. První známky nemoci se objevují za jeden až dva týdny po nákaze. Vypadají podobně jako běžné nachlazení s rýmou,  kašlem a chrapotem. Toto první stádium nemoci trvá zhruba 14 dnů. Potom nastupují charakteristické příznaky, které se projevují opakovanými křečovitými záchvaty kašle, spojenými s dýchacími obtížemi.Často až minutu trvající záchvaty končí  hvízdavými zvuky při nádechu, způsobenými křečí hrtanu. Po záchvatu často následuje  zvracení. Během 24 hodin  dochází průměrně k 5 až 50 záchvatům kašle, a to častěji v noci  než  během dne. V následujícím období, které trvá ještě dalších 2 až 6 týdnů, návaly kašle pozvolna ustupují. Popsaným způsobem probíhá v dětském věku většina onemocnění. Zhruba u 10% dětí však dochází k těžkému průběhu nemoci. Obzvláště v raném kojeneckém věku se místo záchvatů kašle mohou dostavovat krátkodobé, dočasné, životu nebezpečné zástavy dechu (apnoe). Tento stav vyžaduje hospitalizaci.

Komplikace

      U kojenců do 5. měsíce života končí až 70% onemocnění černým kašlem smrtí. K vážným komplikacím nebo pozdějším následkům onemocnění, které mohou navázat na infekci černým kašlem u všech věkových kategorií, patří zánět středního ucha, zápal plic, případně i onemocnění mozku. Zápal plic se v prvním roce života vyskytuje u každého pátého dítěte a v 2 až 4 roce u každého desátého dítěte s černým kašlem. Klinická diagnóza se stanoví podle typických záchvatů kašle, dostavujících se převážně v noci. Diagnózu  lze ověřit průkazem přítomnosti původců černého kašle v zadní části nosohltanu, což se daří zejména v počátečním stádiu nemoci  (v průběhu prvních 2 týdnů).

Léčba

      Včas započatá léčba antibiotiky (např. chloramfenikolem nebo erytromycinem) zkrátí dobu po kterou je infikovaný jedinec nakažlivý a zmírní průběh nemoci. Onemocnění však zcela nezabrání. Léčení trvá asi 14 dní. U těžce nemocných kojenců, kteří nejsou schopni odkašlávat, se provádí odsávání hlenu. Tyto děti musí být pod stálým lékařským dohledem.

Očkování

Účinnou ochranou před onemocněním černým kašlem je očkování. Dnes užívané očkovací látky obsahují pouze ty složky  bakterií černého kašle, které jsou potřebné pro vytvoření důležitých protilátek. Jsou dobře snášeny.

Poznámka: V ČR  je prováděno celoplošně povinné očkování  dětí proti černému kašli. Používá se smíšená očkovací látka (trivakcina), která chrání  proti černému kašli, záškrtu a tetanu.  Děti se očkují třemi dávkami: poprvé  od 9. týdne do 5. měsíce  života. Druhá dávka následuje za 6 týdnů a  třetí za dalších 6 měsíců. Díky tomuto opatření je výskyt černého kašle u nás zcela ojedinělý.

Časté dotazy

      Jaké vedlejší účinky se mohou případně  vyskytnout při očkování proti černému kašli?
      V současnosti užívaná nebuněčná očkovací látka je velmi dobře snášena. Ve výjimečných případech může dojít k zčervenání, otoku nebo mírným bolestem v místě vpichu, někdy je zaznamenána přechodně mírně zvýšená teplota.