Bronchoskopie

Bronchoskopie je endoskopické vyšetření dýchacích cest, kdy pomocí optického přístroje vyšetříme průsvit hrtanu, průdušnice a průdušek.  Dnes jsou ve většině případů používány ohebné (flexibilní) bronchoskopy (tzv. bronchofibroskopy) o průměru 2,5 až 6 mm, které jsou šetrnější k dýchacím cestám, nemocnými jsou lépe tolerovány a umožňují vzhledem k menší velikosti vyšetřit i užší, periferní průdušky. Navíc jsou dnes přístroje vybaveny přídatnými kanálky pro odsávání a zavedení pracovních nástrojů k odběru materiálu - tekutého obsahu i tkáňových vzorků.

Ohebné bronchoskopy prakticky vytěsnily dříve široce užívané neohebné (rigidní) bronchoskopy; což jsou duté trubice s koncovým osvětlením, které je vzhledem k širšímu průměru možné zavést nejdále do velkých průdušek. Rigidní přístroje se dnes užívají jen ve výjimečných situacích, např. u masivního krvácení nebo u mimořádně velkých cizích těles v dýchacích cestách.

Léčebné důvody bronchoskopie

Bronchofibroskop lze užít k odsátí tekutého obsahu dýchacích cest - hlenu, hnisu či krve - ať již jde o pacienta při vědomí, který není schopen řádně odkašlávat, nebo o pacienta v bezvědomí na dýchacím přístroji, u něhož z různých důvodů není dostatečně proveditelné odsátí dýchacích cest standardním odsávacím zařízením. K dokonalejší toaletě dýchacích cest je možné provést výplach (laváž). Bronchoskopie také umožňuje odstranění cizích těles a cílené podání léků do určité části plic.

Diagnostické důvody bronchoskopie

Bronchoskopie je využívána k vyšetření řady chorobných stavů dýchacích cest a plic; vždy ji předcházejí jednodušší vyšetřovací metody, včetně získání informací z předchorobí, fyzikálního lékařského vyšetření, laboratorních testů (krevní obraz, biochemické vyšetření krve, mikrobiologické a cytologické vyšetření sputa, tj. „chrchlů“, spontánně vykašlaných z dýchacích cest) a prostého rentgenového snímku hrudníku v zadopřední a boční projekci.

Diagnostickou bronchoskopii provádíme u těchto stavů:

  • rentgenologicky zjištěné nevzdušnosti části plíce,

  • nehojícího se zápalu plic,

  • chronického kašle nejasné příčiny,

  • krvácení z dýchacích cest (hemoptýzy) nejasné příčiny,

  • plicních nádorů zjištěných jinými metodami,

  • k cílenému odběru sputa na mikrobiologické vyšetření (zjištění původce infekce dýchacích cest - bakterií, plísní),

  • k tzv. bronchoalveolární laváži (výplachu průdušek a plicních sklípků) za účelem získání buněk na cytologické vyšetření a materiálu k mikrobiologickému vyšetření,

  • k tzv. brush biopsii (kartáčkovému stěru) ze sliznice dýchacích cest,

  • k přímé biopsii (odběru vzorku sliznice z viditelných chorobných ložisek),

  • k tzv. transkarinální punkční biopsii (odběru vzorku tkáně z mízních uzlin uložených vně dýchacích cest pod rozvětvením průdušnice, napíchnutím před její stěnu),

  • k tzv. transbronchiální plicní biopsii (odběru vzorku plicní tkáně napíchnutím přes stěnu průdušky, popř. vzorku tkáně speciálními klíšťkami z plicních sklípků).

Provedení bronchoskopie

Jde o invazivní vyšetření prováděné na specializovaném pracovišti zabývajícím se plicními chorobami. Pacient by měl před výkonem minimálně 4 hodiny lačnět. Výkon je prováděn vleže, je zavedena kanyla do žíly. Výkon je možné provádět u ambulantních i hospitalizovaných pacientů. Před výkonem jsou podány nitrožilně léky k zábraně nežádoucích bezděčných reakcí (reflexů) včetně kašle (atropin, kodein), a je provedeno místní znecitlivění sliznice nosohltanu a hltanu ve formě spreje. Výkon je možné provádět také v celkovém znecitlivění, dokonce i u pacienta dlouhodobě připojeného k dýchacímu přístroji.

Flexibilní přístroj je zaváděn zevním nosním průchodem (nosní dírkou) po předchozím místním podání znecitlivující látky ve formě gelu. Druhou nosní dírkou je podáván kyslík.

Po výkonu je nemocný sledován po dobu 8 až 24 hodin, podle toho, jaké pomocné výkony byly prováděny. Je nutno provést kontrolní rentgenové vyšetření plic, aby bylo možné vyloučit případný pneumotorax (proniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny při poranění plíce); tato komplikace hrozí zejm. po transbronchiální a transkarinální biopsii (viz. výše). Po bronchoskopii je pacient lačný 4 hodiny, nebo dokud se neobnoví plná citlivost nosohltanu.

Bronchoskopii nelze provádět u nespolupracujícího nebo agresivního pacienta. Neměla by se provádět u nemocných v nestabilním stavu po stránce srdečně - cévní, tj. při poklesu krevního tlaku, srdečním selhávání, poruchách srdečního rytmu nebo nestabilních formách ischemické srdeční choroby. Opatrnosti je třeba u nemocných s průduškovým astmatem, poruchách krevní srážlivosti, těžké chudokrevnosti a přecitlivělosti na znecitlivující látky.

Komplikace bronchoskopie nejsou časté, nicméně mohou nastat. Jedná se nejčastěji o pneumotorax (viz. výše), krvácení po odběru vzorku tkáně, poruchy srdečního rytmu, poruchy krevního oběhu (pokles tlaku), horečku po výkonu, vzácně o vyvolání záchvatu u pacienta s průduškovým astmatem, křeč hlasivek (laryngospasmus) nebo zavlečení infekce do plic.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.



0
1heike.stein@seznam.cz14. 11. 2013 10:56:02
Dobrý den.Mé dceři je 6let a má před rokem zjištěné astma a alergii na psi a kočky.Když je u otce,léky nedostává,protože všeznalý otec nevěří,že je to pravda,navíc si pořídil i psa do domácnosti,takže je dcera častěji i nemocná,opakují se u ní záněty průdušek.Plicní lékař doporučil tedy hospitalizaci pro dceru,aby jí udělali CTplic a bronchoskopii,aby se diagnoza potvrdila a otec tomu uvěřil.Chci se jen zeptat,provadí se bronchoskopie u takhle malých pacientů doufám v narkóze,že?Popřípadě zda jo mohu požadovat pro dceru.Děkuji za odpověd'.Heike Stein

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události